Apatyka
Úzké boční údolí vedoucí z Močidel. Za název vděčí bylinám vysktujícím se na svazích. Po celý rok lze sledovat výrazné teplotní rozdíly oproti okolním lokalitám.
Bludiště
Skalní seskupení 2,5 km severozápadně od Mšena, poblíž návrší Romanov.
Jedna ze zajímavostí tzv. Mšenského okruhu - Cinibulkovy cesty. Tvořeno skalními soutěskami a komíny v kvádrových pískovcích. V jeho blízkosti se nachází skalní útvar Tutanchamón.
Při vstupu do bludiště musíte překonat několik metrů strmé skály, s vytesanými schůdky a řetězem jako zábradlím. Nenechte se odradit - další překážky, vyjma úzkých průchodů, už nejsou.
Cinibulkova stezka
Na této místní trase KČT pojmenované po největším propagátorovi Kokořínska Josefu Bedřichovy Cinibulkovi se nachází hned několik skalních útvarů:
Prolezovačky - Výduti v pískovcích pod Romanovem. Dutiny jsou spojeny úzkými průlezy, jejichž vznik je podmíněn železitými polohami a selektivním větráním pískovců.
Obraznice - Též se jí říká jeskyně Máří Magdalény. Je to nevelká umělá jeskyně v rokli pod Romanovem. Za třicetileté války zde byla skrýš cenných předmětů a obrazů z panského sídla a kaple v Romanově.
Bludiště - Je tvořeno skalními soutěskami a komíny v kvádrových pískovcích. V jeho blízkosti se nachází skalní útvar Tutanchamón.
Průsečná skála - Hluboká vozová cesta vytesaná v pískovcovém masivu. Byla používaná snad i Švédy za třicetileté války.
Obří hlava a žába - Pískovcové pozoruhodně tvarované útvary.
Čap
Rozhledový pískovcový útes, 385 m, nad Čapským dolem
Mohutný skalní kyj Čapská palice hned tak někde neuvidíte. Díky rozdílné tvrdosti hornin a rychlosti zvětrávání vznikl přes tři metry vysoký kamenný "kyj" - opravdu jinak se to nazvat nedá. Trčí vzhůru ze skalní ostrožny, odkud je i nádherný rozhled na vrchy v okolí Dubé i k ·Českému Středohoří.
To ocenili i dávní obyvatelé - obránci zaniklého hrádku, který dnes připomíná již jen vytesaný sklep ve skále.
Čertovy hlavy
Na pískovcovém bloku nad obcí želízy.
Reliéfy dvou hlav pohádkových bytostí, připomínajících snad čerty, vytesané do dvou skalních bloků.
Práce sochaře Václava Levého ze 40. let 19. stol.
Jedny z největších lesních skulptur tohoto sochaře.
Houska
byl pravděpodobně postaven již pro Hynka z Dubé, jenž koncem 13. a počátkem 14. století postupně získával k rodovým zbožím Ronovců do zástavy i do vlastnictví další části dosavadních držav královských.
Houska náleží mezi nejlépe dochované královské hrady Přemysla Otakara II. Na jedné z nástěnných maleb v Zelené světnici je zachycena původní podoba hradu.
Hradní kaple stojí podle legendy přímo nad "bránou do pekla".
Klácelka
V pískovcovém bloku nad údolím říčky Liběchovky, 2 km severně od obce Liběchov.
Umělá jeskyně s reliéfy od liběchovského sochaře Václava Levého.
Je složena ze dvou částí. První část, prostor před jeskyní, nazývána Blaník. Za železnou brankou jsou vytesány heroické postavy z našich národních dějin (v křesle dřímající vůdce blanického vojska Zbyněk ze Zásmuk, vůdci husitských vojsk Jan žižka a Prokop Holý, spící blanické vojsko a trpaslíci, kteří pro ně kovají zbraně). Druhá je vlastní umělá jeskyně Klácelka, přístupná bohatě zdobeným portálem.
Podél stěn jsou kamenné lavice, prý zde stával i kamenný stůl. Stěny zdobeny reliéfy z bajky F. M. Klácela Ferina lišák a z předloh francouzského karikaturisty Grandvilla. Ve zvířecích postavách zpodobněny symboly některých lidských vlastností (slabostí). Na stěně naproti vchodu byl vytesán letopočet 1845, datum vzniku této památky. Na blízké skalce vytesán kalich.
Památka je poškozena vandaly.
Klemperka
Nachází se v Šemanovickém dole na Kokořínsku, vzdušnou čarou je vzdálena asi 200 m na východ od obce Truskavna.
Klemperka je umělá, rukou člověka vytesaná jeskyně pozoruhodných rozměrů. Byla vytesána podél vodorovné pukliny v kvádrových pískovcích 5 m vysoko nad současným dnem údolí.
Přístupná je po žebříku nebo úzkým komínem po vytesaných stupech. Z ploché terasy je přístup do horní části jeskyně. Do spodního patra, které je zaplněné až téměř ke stropu jílem,vedou několikrát lomené schody. Z teoretického hlediska lze ve spodní části
jeskyně předpokládat podzemí chodbu vedoucí na Truskavnu. Chodba je totiž zmiňována v některých publikacích o Kokořínsku, jako součást místní pověsti. Spodní patro jeskyně komunikuje s povrchem v údolí asi 20 cm vysokým okénkem.
Tudy, nebo širokou vertikální puklinou v rohu prostory, došlo k zaplnění jeskyně jíly splavovanými při deštích z polí nad skalami. V roce 1979 vykopala skupina jeskyňářů ze skupiny Geospeleos ve spodním patře hned za vchodem sondu o průměru 1 m do hloubky l,5 m. V hloubce 1,2 m narazili na zbytky uhlíků, které se níže ještě dvakrát opakovaly. Skalní dno bylo rozrušeno do celé řady nerovností. V jedné z nich byl nalezen keramický střep /9x7 cm/ z nádoby vyrobené na hrnčířském kruhu. Byl ostřený pískem a na vnějším povrchu vyleštěný. Archeologem byl zařazen ke středověké keramice z l2. - 13. století, případně do pozdní doby hradištní. Do jeskyně se pravděpodobně dostal s naplaveným jílem, patrně puklinou z Truskavny, kde ve středověku stávala tvrz. Jeskyni bohužel nelze podle tohoto nálezu datovat. Keramický střep je uložen v depozitáři mělnického muzea.
K jeskyni se také váže pověst o loupežníku Klemperovi, podle kterého dostala své jméno. Měl obývat její prostory někdy na počátku minulého století a byl prý nedaleko odsud v Truskavenském dole zabit sedláky z Vysoké.
Krápník
Obrovský převis otevřený směrem k severovýchodu, je přibližně 40 m dlouhý a 10 m vysoký.
Na dně vyčnívá několik mohutných pískovcových kamenů. Na stropě lze pozorovat pískovcové voštiny. V písčité výplni se ojediněle objevují střepy po obyvatelích lužické kultury, kteří tyto převisy užívali jako ochranu před nepřízní počasí, když zde pásli svá stáda. V době pruských válek se zde ukrývalo obyvatelstvo z nedalekého okolí.
Kokořín
najdete na pískovcovém ostrohu nad Kokořínským dolem, 14 km severovýchodně od Mělníka.
Nad obcí Kokořín postavil hrad po r. 1320 pravděpodobně pražský purkrabí Hynek Berka z Dubé, jeden z nejmocnějších pánů v Čechách. V r. 1379 zmiňován Pašek z Kokořína, první přímá zpráva o hradu Kokořín až z r. 1427. V té době jej vlastnil Aleš Škopek z Kokořína,
přívrženec husitů, který zemřel v r. 1434. Hrad potom rychle střídal majitele (např. i krátce císař Rudolf II., Václav Berka z Dubé, nejvyšší sudí království Českého nebo Albrecht z Valdštějna), kteří zde ale trvale nesídlili, a pomalu chátral.
Ronov
Výrazný čedičový vrch (553 m), 2 km sv. od Blíževedel..
Je na něm zřícenina hradu založeného kolem roku 1400. V r. 1445 byl obléhán vojsky lužického svazu Šestiměstí. Zříceniny s dobře zachovaným vnějším opevněním, rozsáhlé zbytky hradebních věží, zdí, obytných budov a brány. Hrad obnoven po r. 1445 Vilémem z Illburka. V r. 1608 byl označován jako pustý.
Nedamy
Zbytky skalního hradu na zelené turistické značce asi 1 km severním směrem od hradu Kokořína na lesnaté ostrožně mezi Hlubovskou tůní a Kokořínským dolem. Hrad nenacházíme výslovně uveden ve zmínkách písemných pramenů, pouze jedenkrát v predikátu Oldřicha z Házmburka a Nedam z roku 1408.
Nedvězí
Na úpatí vrchu Nedvězí se nachází stejnojmenná osada se zachovalými ukázkami lidové architektury.
Pokličky
Pískovcové sloupy s tzv. poklicemi jižně a západně od obce Vojtěchov, při ústí Kokořínského a Vojtěšského dolu. - Známé útvary selektivního zvětrávání pískovců vznikaly vyluhováním železa z třetihorních vyvřelin podzemními vodami a vysrážením limonitu na nepropustných slepencových polohách. Při zvětrávání jednotlivých pískovcových bloků erozi lépe odolávají horní vrsty železitého pískovce než spodní měkčí polohy s příměsí jílu. Tím vzniká hřibovitý tvar s pevným kloboukem posazeným na mnohem užší noze. - Nejznámější útvary se zvedají nad Kokořínským dolem, při vyústění rokle Močidla. Z nich nejmohutnější Poklička stojí jako první při vystupu po dřevěných schodech, klobouk má rozměry 6 x 5 x 1,5 m. Celková výška nohy i s kloboukem je 12 m. - Jiné tzv. Jestřebické pokličky se nacházejí 1 km západně od obce Vojtěchov, nad Vojtěšským dolem. - Pokličky, stejně jako všechno v přírodě, vznikají a zase zanikají. Je jen otázkou času, kdy horní část skály odpadne. V okolí však postupně vznikají další pokličky, dnes ještě tzv. zárodečné tvary.
Mšenské pokličky
Takzvané "pokličky" jsou nejnápadnější tvary selektivního zvětrávání pískovců. Jejich vznik je dán výskytem železitých až slepencových poloh, které tvoří až 1 m silné "poklice" kryjící nepravidelné komolé kužele z méně odolných pískovců.
Nejvýraznější pokličky najdeme nad Kokořínským dolem při vyústění rokle zvané Močidla. Další, tzv. Jestřebické pokličky, obtížněji přístupné, se nacházejí nad Vojtěšským dolem.
Využívání těchto skalních útvarů k horolezectví je zakázáno.
Lokalita se nachází 5 km západně od Mšena. Je součástí CHKO Kokořínský důl. Vznik pokliček je v přímé návaznosti na erozivní pochody a tvrdost jednotlivých materiálů a proto vznikly pokličky jejichž horní část je složena s písčito-železitých usazenin a spodní části z písčito-hlinitých. Útvary podobné pokličkám nalezneme i poblíže Vojtěchova, kde se nacházejí Jestřebické pokličky. K nejznámějším pokličkám v ČR přichází modře značená turistická značka od Mšena pokračující dále k Jestřebicím a Vidimi.
Pustý zámek
Zbytky skalního hrádku, jenž střežil pod ním probíhající obchodní stezku, na mohutných pískovcových blocích na hřebenu Rače nedaleko Zakšína.
Vznikl na místě dávného hradiště ve 13. stol., na přelomu 14. a 15. stol. byl obnoven, r. 1450 již definitivně opuštěn. Stál na třech pískovcových blocích, mezery mezi nimi sloužily jako příkopy.
Na šikmo stesané stěně se dochoval nájezdní výstupek k padacímu mostu; na horní plošině skalních bloků se nacházejí tesané prostory, některé místnosti zahloubeny do skály.
V blízkosti pískovcové skály se zárodečnými formami pokliček.
Vlhoš»
Přírodní rezervace je tvořena vrcholem a svahy Vlhoště (613,5 m n. m.) a Malým Vlhoštěm (440 m n. m.) východně od osady Hvězda pod Vlhoštěm.
Severní a východní část rezervace je tvořena vyvřelými horninami (znělec) se zachovalými partiemi květnatých bučin, a to ve společenstvu typickém pro neovulkanity severních Čech, a proto na Kokořínsku vzácném.
Jižní a západní část rezervace včetně Malého Vlhoště je tvořena pískovci a je proto porostlá bory, které mají na mnoha místech charakter přirozených reliktních borů s porosty vřesu a lišejníků na extrémních místech.
Stejně jako vegetace i fauna je rozdílná v jednotlivých částech rezervace. Květnaté bučiny obývá řada vzácných a ohrožených druhů, které ukazují na neporušenost a téměř přirozené druhové složení lesních porostů.
Z měkkýšů zde žije vzácná žebernatěnka drobná (Ruthenica filograna) a v minulosti zde byla zaznamenána i vřetenka šedivá (Bulgarica cana). Zejména vzhledem k dostatku starých doupných stromů je území obýváno početnou populací holuba doupňáka (Columba oenas) a bylo zde prokázáno hnízdění sýce rousného (Aegolius funereus). Část tvořená reliktními bory hostí unikátní faunu pavouků. Byly zde nalezeny dva nové druhy pro Českou republiku - snovačka Dipoena torva a slíďák Alopecosa fabrilis, další druh Centromerus prudens se v České republice vyskytuje ještě v PR Kokořínský důl.
Z hmyzu je třeba zmínit vzácné saranče Sphingonotus coerulans vázané na písčiny. Sokol stěhovavý (Falco peregrinus), který zde již několik let hnízdí a vyvádí svá mláďata je asi nejzajímavějším ptačím druhem tohoto území.
Vrdobol
Lokalita Vrbodol se nalézá 1 km východně od Kaniny.
Zajímavostí je zde jeskyně zvaná Partyzánská, nebo» za druhé světové války sloužila jako úkryt stíhaných osob. Tuto jeskyni nalezneme ve východním konci údolí v místech kde přechází stromový porost na polní planinu.
Údolí přímo navazuje na údolí zvané Kočičina. Ve Vrbodolu nalezneme několik zajímavých skalních útvarů v pískovcových výchozech. Na některé skalách byly vytvořeny zajímavé reliéfy. Přístup je nejsnadnější po červené turistické značce od rozcestí "U Grobiána, ale pod Kaninou je nutno tuto značku opustit a dát se východním směrem po neznačené stezce, která vede téměř k jeskyni.