Apatyka
Úzké boční údolí vedoucí z Močidel. Za název vděčí bylinám vysktujícím se na svazích. Po celý rok lze sledovat výrazné teplotní rozdíly oproti okolním lokalitám.
Bludiątě
Skalní seskupení 2,5 km severozápadně od Mąena, poblíľ návrąí Romanov.
Jedna ze zajímavostí tzv. Mąenského okruhu - Cinibulkovy cesty. Tvořeno skalními soutěskami a komíny v kvádrových pískovcích. V jeho blízkosti se nachází skalní útvar Tutanchamón.
Při vstupu do bludiątě musíte překonat několik metrů strmé skály, s vytesanými schůdky a řetězem jako zábradlím. Nenechte se odradit - daląí překáľky, vyjma úzkých průchodů, uľ nejsou.
Cinibulkova stezka
Na této místní trase KČT pojmenované po největąím propagátorovi Kokořínska Josefu Bedřichovy Cinibulkovi se nachází hned několik skalních útvarů:
Prolezovačky - Výduti v pískovcích pod Romanovem. Dutiny jsou spojeny úzkými průlezy, jejichľ vznik je podmíněn ľelezitými polohami a selektivním větráním pískovců.
Obraznice - Téľ se jí říká jeskyně Máří Magdalény. Je to nevelká umělá jeskyně v rokli pod Romanovem. Za třicetileté války zde byla skrýą cenných předmětů a obrazů z panského sídla a kaple v Romanově.
Bludiątě - Je tvořeno skalními soutěskami a komíny v kvádrových pískovcích. V jeho blízkosti se nachází skalní útvar Tutanchamón.
Průsečná skála - Hluboká vozová cesta vytesaná v pískovcovém masivu. Byla pouľívaná snad i ©védy za třicetileté války.
Obří hlava a ®ába - Pískovcové pozoruhodně tvarované útvary.
Čap
Rozhledový pískovcový útes, 385 m, nad Čapským dolem
Mohutný skalní kyj Čapská palice hned tak někde neuvidíte. Díky rozdílné tvrdosti hornin a rychlosti zvětrávání vznikl přes tři metry vysoký kamenný "kyj" - opravdu jinak se to nazvat nedá. Trčí vzhůru ze skalní ostroľny, odkud je i nádherný rozhled na vrchy v okolí Dubé i k ·Českému Středohoří.
To ocenili i dávní obyvatelé - obránci zaniklého hrádku, který dnes připomíná jiľ jen vytesaný sklep ve skále.
Čertovy hlavy
Na pískovcovém bloku nad obcí ®elízy.
Reliéfy dvou hlav pohádkových bytostí, připomínajících snad čerty, vytesané do dvou skalních bloků.
Práce sochaře Václava Levého ze 40. let 19. stol.
Jedny z největąích lesních skulptur tohoto sochaře.
Houska
byl pravděpodobně postaven jiľ pro Hynka z Dubé, jenľ koncem 13. a počátkem 14. století postupně získával k rodovým zboľím Ronovců do zástavy i do vlastnictví daląí části dosavadních drľav královských.
Houska náleľí mezi nejlépe dochované královské hrady Přemysla Otakara II. Na jedné z nástěnných maleb v Zelené světnici je zachycena původní podoba hradu.
Hradní kaple stojí podle legendy přímo nad "bránou do pekla".
Klácelka
V pískovcovém bloku nad údolím říčky Liběchovky, 2 km severně od obce Liběchov.
Umělá jeskyně s reliéfy od liběchovského sochaře Václava Levého.
Je sloľena ze dvou částí. První část, prostor před jeskyní, nazývána Blaník. Za ľeleznou brankou jsou vytesány heroické postavy z naąich národních dějin (v křesle dřímající vůdce blanického vojska Zbyněk ze Zásmuk, vůdci husitských vojsk Jan ®iľka a Prokop Holý, spící blanické vojsko a trpaslíci, kteří pro ně kovají zbraně). Druhá je vlastní umělá jeskyně Klácelka, přístupná bohatě zdobeným portálem.
Podél stěn jsou kamenné lavice, prý zde stával i kamenný stůl. Stěny zdobeny reliéfy z bajky F. M. Klácela Ferina liąák a z předloh francouzského karikaturisty Grandvilla. Ve zvířecích postavách zpodobněny symboly některých lidských vlastností (slabostí). Na stěně naproti vchodu byl vytesán letopočet 1845, datum vzniku této památky. Na blízké skalce vytesán kalich.
Památka je poąkozena vandaly.
Klemperka
Nachází se v ©emanovickém dole na Kokořínsku, vzduąnou čarou je vzdálena asi 200 m na východ od obce Truskavna.
Klemperka je umělá, rukou člověka vytesaná jeskyně pozoruhodných rozměrů. Byla vytesána podél vodorovné pukliny v kvádrových pískovcích 5 m vysoko nad současným dnem údolí.
Přístupná je po ľebříku nebo úzkým komínem po vytesaných stupech. Z ploché terasy je přístup do horní části jeskyně. Do spodního patra, které je zaplněné aľ téměř ke stropu jílem,vedou několikrát lomené schody. Z teoretického hlediska lze ve spodní části
jeskyně předpokládat podzemí chodbu vedoucí na Truskavnu. Chodba je totiľ zmiňována v některých publikacích o Kokořínsku, jako součást místní pověsti. Spodní patro jeskyně komunikuje s povrchem v údolí asi 20 cm vysokým okénkem.
Tudy, nebo ąirokou vertikální puklinou v rohu prostory, doąlo k zaplnění jeskyně jíly splavovanými při deątích z polí nad skalami. V roce 1979 vykopala skupina jeskyňářů ze skupiny Geospeleos ve spodním patře hned za vchodem sondu o průměru 1 m do hloubky l,5 m. V hloubce 1,2 m narazili na zbytky uhlíků, které se níľe jeątě dvakrát opakovaly. Skalní dno bylo rozruąeno do celé řady nerovností. V jedné z nich byl nalezen keramický střep /9x7 cm/ z nádoby vyrobené na hrnčířském kruhu. Byl ostřený pískem a na vnějąím povrchu vyleątěný. Archeologem byl zařazen ke středověké keramice z l2. - 13. století, případně do pozdní doby hradiątní. Do jeskyně se pravděpodobně dostal s naplaveným jílem, patrně puklinou z Truskavny, kde ve středověku stávala tvrz. Jeskyni bohuľel nelze podle tohoto nálezu datovat. Keramický střep je uloľen v depozitáři mělnického muzea.
K jeskyni se také váľe pověst o loupeľníku Klemperovi, podle kterého dostala své jméno. Měl obývat její prostory někdy na počátku minulého století a byl prý nedaleko odsud v Truskavenském dole zabit sedláky z Vysoké.
Krápník
Obrovský převis otevřený směrem k severovýchodu, je přibliľně 40 m dlouhý a 10 m vysoký.
Na dně vyčnívá několik mohutných pískovcových kamenů. Na stropě lze pozorovat pískovcové voątiny. V písčité výplni se ojediněle objevují střepy po obyvatelích luľické kultury, kteří tyto převisy uľívali jako ochranu před nepřízní počasí, kdyľ zde pásli svá stáda. V době pruských válek se zde ukrývalo obyvatelstvo z nedalekého okolí.
Kokořín
najdete na pískovcovém ostrohu nad Kokořínským dolem, 14 km severovýchodně od Mělníka.
Nad obcí Kokořín postavil hrad po r. 1320 pravděpodobně praľský purkrabí Hynek Berka z Dubé, jeden z nejmocnějąích pánů v Čechách. V r. 1379 zmiňován Paąek z Kokořína, první přímá zpráva o hradu Kokořín aľ z r. 1427. V té době jej vlastnil Aleą ©kopek z Kokořína,
přívrľenec husitů, který zemřel v r. 1434. Hrad potom rychle střídal majitele (např. i krátce císař Rudolf II., Václav Berka z Dubé, nejvyąąí sudí království Českého nebo Albrecht z Valdątějna), kteří zde ale trvale nesídlili, a pomalu chátral.
Ronov
Výrazný čedičový vrch (553 m), 2 km sv. od Blíľevedel..
Je na něm zřícenina hradu zaloľeného kolem roku 1400. V r. 1445 byl obléhán vojsky luľického svazu ©estiměstí. Zříceniny s dobře zachovaným vnějąím opevněním, rozsáhlé zbytky hradebních věľí, zdí, obytných budov a brány. Hrad obnoven po r. 1445 Vilémem z Illburka. V r. 1608 byl označován jako pustý.
Nedamy
Zbytky skalního hradu na zelené turistické značce asi 1 km severním směrem od hradu Kokořína na lesnaté ostroľně mezi Hlubovskou tůní a Kokořínským dolem. Hrad nenacházíme výslovně uveden ve zmínkách písemných pramenů, pouze jedenkrát v predikátu Oldřicha z Házmburka a Nedam z roku 1408.
Nedvězí
Na úpatí vrchu Nedvězí se nachází stejnojmenná osada se zachovalými ukázkami lidové architektury.
Pokličky
Pískovcové sloupy s tzv. poklicemi jiľně a západně od obce Vojtěchov, při ústí Kokořínského a Vojtěąského dolu. - Známé útvary selektivního zvětrávání pískovců vznikaly vyluhováním ľeleza z třetihorních vyvřelin podzemními vodami a vysráľením limonitu na nepropustných slepencových polohách. Při zvětrávání jednotlivých pískovcových bloků erozi lépe odolávají horní vrsty ľelezitého pískovce neľ spodní měkčí polohy s příměsí jílu. Tím vzniká hřibovitý tvar s pevným kloboukem posazeným na mnohem uľąí noze. - Nejznámějąí útvary se zvedají nad Kokořínským dolem, při vyústění rokle Močidla. Z nich nejmohutnějąí Poklička stojí jako první při vystupu po dřevěných schodech, klobouk má rozměry 6 x 5 x 1,5 m. Celková výąka nohy i s kloboukem je 12 m. - Jiné tzv. Jestřebické pokličky se nacházejí 1 km západně od obce Vojtěchov, nad Vojtěąským dolem. - Pokličky, stejně jako vąechno v přírodě, vznikají a zase zanikají. Je jen otázkou času, kdy horní část skály odpadne. V okolí vąak postupně vznikají daląí pokličky, dnes jeątě tzv. zárodečné tvary.
Mąenské pokličky
Takzvané "pokličky" jsou nejnápadnějąí tvary selektivního zvětrávání pískovců. Jejich vznik je dán výskytem ľelezitých aľ slepencových poloh, které tvoří aľ 1 m silné "poklice" kryjící nepravidelné komolé kuľele z méně odolných pískovců.
Nejvýraznějąí pokličky najdeme nad Kokořínským dolem při vyústění rokle zvané Močidla. Daląí, tzv. Jestřebické pokličky, obtíľněji přístupné, se nacházejí nad Vojtěąským dolem.
Vyuľívání těchto skalních útvarů k horolezectví je zakázáno.
Lokalita se nachází 5 km západně od Mąena. Je součástí CHKO Kokořínský důl. Vznik pokliček je v přímé návaznosti na erozivní pochody a tvrdost jednotlivých materiálů a proto vznikly pokličky jejichľ horní část je sloľena s písčito-ľelezitých usazenin a spodní části z písčito-hlinitých. Útvary podobné pokličkám nalezneme i poblíľe Vojtěchova, kde se nacházejí Jestřebické pokličky. K nejznámějąím pokličkám v ČR přichází modře značená turistická značka od Mąena pokračující dále k Jestřebicím a Vidimi.
Pustý zámek
Zbytky skalního hrádku, jenľ střeľil pod ním probíhající obchodní stezku, na mohutných pískovcových blocích na hřebenu Rače nedaleko Zakąína.
Vznikl na místě dávného hradiątě ve 13. stol., na přelomu 14. a 15. stol. byl obnoven, r. 1450 jiľ definitivně opuątěn. Stál na třech pískovcových blocích, mezery mezi nimi slouľily jako příkopy.
Na ąikmo stesané stěně se dochoval nájezdní výstupek k padacímu mostu; na horní ploąině skalních bloků se nacházejí tesané prostory, některé místnosti zahloubeny do skály.
V blízkosti pískovcové skály se zárodečnými formami pokliček.
Vlhoą»
Přírodní rezervace je tvořena vrcholem a svahy Vlhoątě (613,5 m n. m.) a Malým Vlhoątěm (440 m n. m.) východně od osady Hvězda pod Vlhoątěm.
Severní a východní část rezervace je tvořena vyvřelými horninami (znělec) se zachovalými partiemi květnatých bučin, a to ve společenstvu typickém pro neovulkanity severních Čech, a proto na Kokořínsku vzácném.
Jiľní a západní část rezervace včetně Malého Vlhoątě je tvořena pískovci a je proto porostlá bory, které mají na mnoha místech charakter přirozených reliktních borů s porosty vřesu a liąejníků na extrémních místech.
Stejně jako vegetace i fauna je rozdílná v jednotlivých částech rezervace. Květnaté bučiny obývá řada vzácných a ohroľených druhů, které ukazují na neporuąenost a téměř přirozené druhové sloľení lesních porostů.
Z měkkýąů zde ľije vzácná ľebernatěnka drobná (Ruthenica filograna) a v minulosti zde byla zaznamenána i vřetenka ąedivá (Bulgarica cana). Zejména vzhledem k dostatku starých doupných stromů je území obýváno početnou populací holuba doupňáka (Columba oenas) a bylo zde prokázáno hnízdění sýce rousného (Aegolius funereus). Část tvořená reliktními bory hostí unikátní faunu pavouků. Byly zde nalezeny dva nové druhy pro Českou republiku - snovačka Dipoena torva a slíďák Alopecosa fabrilis, daląí druh Centromerus prudens se v České republice vyskytuje jeątě v PR Kokořínský důl.
Z hmyzu je třeba zmínit vzácné saranče Sphingonotus coerulans vázané na písčiny. Sokol stěhovavý (Falco peregrinus), který zde jiľ několik let hnízdí a vyvádí svá mláďata je asi nejzajímavějąím ptačím druhem tohoto území.
Vrdobol
Lokalita Vrbodol se nalézá 1 km východně od Kaniny.
Zajímavostí je zde jeskyně zvaná Partyzánská, nebo» za druhé světové války slouľila jako úkryt stíhaných osob. Tuto jeskyni nalezneme ve východním konci údolí v místech kde přechází stromový porost na polní planinu.
Údolí přímo navazuje na údolí zvané Kočičina. Ve Vrbodolu nalezneme několik zajímavých skalních útvarů v pískovcových výchozech. Na některé skalách byly vytvořeny zajímavé reliéfy. Přístup je nejsnadnějąí po červené turistické značce od rozcestí "U Grobiána, ale pod Kaninou je nutno tuto značku opustit a dát se východním směrem po neznačené stezce, která vede téměř k jeskyni.