Obce regionu Kokořínska
BEŠKOV
Beškov (něm. Beschkaben) www.blatce.cz
Obec Beškov je malá vesnice, část obce Blatce. Nachází se asi 4 km jihozápadně od města Dubá a 2 km na severozápad od Blatců. Je zde evidováno 27 adres, ale trvale zde nežije jediný obyvatel. Chalupy č.p. 1 a č.p. 15 se řadí mezi národní kulturní památky.
První zmínka o obci pochází z roku 1594. K obci Beškov se řadí řada samot, jmenovitě např. Kohlgraben, Schnellgrund, Schnellhübel a Křenovsky mlýn.
Nahoru
BLATCE
Blatce (něm. Gr. Blatzen) www.blatce.cz
Rekreační ves Blatce leží 20 km od České Lípy 6 km jihovýchodně od Dubé v Konrádovském dole. První zmínky o obci se objevují na poč. 15. století, kdy patřila k hradu Houska. Původní místní jméno bylo podle povahy půdy Bláto, pro menší osadu zdrobněno na Blatce.
Obec má 250 obyvatel z toho 50 trvale žijících, zbylí jsou převážně chalupáři. Pod Blatce spadají obce: Blatečka, Tubož, Konrádov, Houska, Roveň a Beškov.
Nahoru
BLATEČKY
Blatečky (něm. Kl. Blatzen) www.blatce.cz
Blatečky leží 1,5 km jihozápadně od Blatců. Jde o staré české osady (ještě začátkem tohoto století užívalo německé obyvatelstvo pomístního jména Tschihadel).
Blatečky se dělí na dvě části. Horní, která je přístupná ze silnice od Dubé malý kouśek za odbočkou na Blatce polní cestou vpravo, a dolní, která se rozkládá podél silnice z Dubé na Mšeno. V Blatečkách je několik dobře zachovalých stavení, např. čp. 12 a 13.
Blatečky jsou výchozím bodem do sousedních bočních údolí s horolezeckými terény v okolních pískovcových skalách (Pohádkový důl, Kraví rokle, Itálie). Západně nad silnicí je skupina skal zvaná Sněhurka a sedm trpaslíků.
Nahoru
BLÍŽEVEDLY
Blíževedly (německy Bleiswedel) www.blizevedly.liberecko.com
Obec Blíževedly leží 13 km jihozápadně od České Lípy. V celé obci, která zahrnuje ještě vsi Skalka, Litice a Hvězda, žije celkem 638 obyvatel. Blíževedly patří k nejstarším obcím v kraji.
První historická zmínka o vsi pochází z roku 1290, kdy byly Blíževedly povýšeny králem Václavem II. na městečko. Nejdříve byly městečkem královským, později pak byly darovány biskupství pražskému.
Téměř celé městečko Blíževedly podlehlo dvakrát velkému požáru, jednou v roce 1784 a podruhé v roce 1859. Mezi zajímavosti obce patří především barokní kostel sv. Václava. Kostel sv. Václava vznikl velmi ranně, neboť patřil majetkově pražským biskupům. Již to, že je, zasvěcen sv. Václavu svědčí o jeho vysokém stáří. Kostel je barokně obdélníková jednolodní stavba s hranolovou západní věží a starším presbytářem s opěrnými pilíři.
Další zajímavostí obce je barokní morový sloup Nejsvětější trojice, který nechal na náměstí v roce 1714 postavit hostinský Matyáš Schol na paměť moru v roce 1713. Na nárožích podstavce sloupu jsou sochy Vojtěcha, Václava, Víta a Jana Nepomuckého. Kolem sloupu je kamenná balustráda s dalšími 13 plastikami na pilířích. Blíževedly měly také vlastní soudnictví, proto malá vyvýšenina ležící jižně od obce nese jméno "Šibeniční vrch ", na kterém se konala poslední poprava v roce 1760. V roce 1898 projel první vlak na železniční trati přes Blíževedly (Česká Lípa - Litoměřice). Z Blíževedel pochází známá rodina hudebníků Treuhlerů, Jan Jiří a Krištof. V okolí obce se nalézá zřícenina skalního hradu Hřídelík a vrch Ronov (552 m n.m.) se zříceninou stejnojmenného hradu.
Nahoru
BOŘEJOV
Bořejov www.zdireckokorinsko.webnode.cz
Bořejov, někdy také Bořim, bývávalo staré slovanské sídliště. Severozápadně na Bořejovském kopci bývala prý i pohanská obětiště.
Ve 14. století tu bývalo i zemanské sídlo patřící Berkům na Housce. V letech 1358-1363 je v souvislosti se zdejším kostelem zmiňován vladyka Zdeněk Tlumač z Bořejova, který je patronem kostela. Na místě dřívějšího dřevěného kostela byl v letech 1700-1703 postaven nový filiální kostel sv. Apoštola Jakuba, tehdejším majitelem panství Janem Vilémem z Kounic. V roce 1825 mu byla přistavěna věž se zvony. Kostel prochází pomalou rekonstrukcí. V letech 1725-1727 byla postavena nová fara.
Zástavba obce je smíšená, ale převládá zde roubená výstavba z 1. pol. 19. století. V dnešní době je obec Bořejov součástí obce Ždírec, cca 0,5 km.
Nahoru
BOSYNĚ
www.obecvysoka.cz
Vesnice Bosyně je v současné době součástí obce Vysoká v okrese Mělník, cca 1,5 km severovýchodně od Vysoké.
Prvopočátek osídlení bosyňského katastru, je na základě archeologických nálezů možno zasadit do období mezi 6. a 5. stoletím př. n. l. V této době zde stávalo pomenší hradiště, které pravděpodobně sloužilo jako předsunuté opevnění pro hlavní hradiště na Hradsku. Prvními doloženými majiteli obce jsou v datu první zmínky udáváni vladykové z Bosyně. Počátkem 15. století se zde zapisoval rod Homutů, kteří kolem roku 1572 prodali ves i s tvrzí Kaplířům ze Sulevic a ti část vsi prodávají Pětipeským z Chyš. Tak došlo k připojení části obce k panství Kokořín a části k Byšici. Po bělohorských konfiskacích se zde na 46 let zapisují Lobkovicové a po nich Pachtové z Rájova. Pachtové nechali pustou tvrz přestavět na pohodlný zámeček, který později zakoupili Deymové, kteří po roce 1845 provedli několik stavebních úprav. Dnes je zámeček těžko rozeznatelný, neboť slouží pro různé účely. Zdejší židovský hřbitov se nachází severně od obce a zvolna splývá s lesem.
Obcí prochází žlutá turistická značka od Harasova k Vysoké a Chloumku u Mělníka.
Nahoru
BROCNO
Brocno (německy Brotzen) www.steti.cz
Brocno je vesnice s 229 obyvateli v okrese Litoměřice. Patří pod město Štětí, od kterého leží severovýchodně asi 6 km.
První zmínky o vsi jsou z roku 1357, kdy patřila pod novou pražskou univerzitu. Tvrz na strategicky výhodném ostrohu je doložena roku 1452 a na konci 16. století byla renesančně přestavěna. V roce 1623 bylo Brocno jmenováno jako městečko s tvrzí. Přesto však charakterem Brocno zůstalo jen větší vesnicí. Koncem 17. století byla tvrz přestavěna na raně barokní zámek, který užívali jen úředníci.
V období let 1682-1802 byla obec rozdělena mezi dvě panství a podle toho se i její části nazývaly "dolní" a "horní". "Horní" Brocno náleželo k panství Chcebuz. Jeho majiteli byli nejdříve Kaplířové Osterští ze Sulevic a po třicetileté válce Pachtové z Rájova. Na jeho území existoval také dvůr Jaršlovských, který Pachtové přestavěli na barokní statek s mohutnou budovou sýpky. Ta je dnes dominantou Brocna. Ve vsi bývala škola, kterou před sto lety běžně navštěvovalo 90 až 100 německých dětí. Býval zde také malý pivovar se sladovnou a cihelna. Dodnes se zde zachovala řada dřevěných hrázděných domů a empírové statky z konce 18. a z počátku 19. století. Na návsi je umístěna socha Svatého Prokopa, která je signována letopočtem 1711. Socha je byla v roce 2006 odborně zrekonstruována a vyhlášena kulturní památkou.
Od roku 1995 je Brocno památkovou zónou lidové architektury. V katastru Brocna se rozkládá část přírodní rezervace Mokřady dolní Liběchovky.
Nahoru
BRUSNÉ
Brusné (německy Brusnai) www.mestomseno.cz
Osada Brusné je na díly rozdělena malá vesnička asi 3,5 km od města Mšeno.
Jedna, východní část osady Brusné nese název Brusné 1. Díl a patří k obci Nosálov. Druhá část se jmenuje Brusné 2. Díl. Hranici tvoří z větší části cesta v údolí.
Je zde evidováno 10 adres, ale pouze 6 trvale žijících obyvatel. Vede zde zelená turistická značka.
Nahoru
BŘEZINKA
www.obeckokorin.cz
Březinka je malá vesnice, část obce Kokořín v okrese Mělník. Nachází se asi 1,5 km na severozápad od Kokořína. Je zde evidováno 39 adres. Trvale zde žije 68 obyvatel.
Březinka leží v katastrálním území Březinka u Kokořína o rozloze 2,07 km².
Nahoru
BUKOVEC
Bukoves (německy Buckholz) www.mestoduba.cz
Bukovec je malá vesnice, administrativně část města Dubá v okrese Česká Lípa. Nachází se 5 km na jihozápad od Dubé. Je zde evidováno 36 adres. Trvale zde žije 7 obyvatel. Bukovec leží v katastrálním území Zakšín o výměře 6,83 km²,patřícím do severní části území CHKO Kokořínsko. Vesnička má původně samostatné části, při hlavní silnici Pokolice a vzdálenější Bylochov. Vesničkou protéká potok Liběchovka. Prochází zde serpentiny frekventovaná silnice I/9 od Mělníka do České Lípy. V obci je i autobusová zastávka, nevede tudy žádná značená turistická trasa. Poblíž vsi na severu je kopec Šiška (335 m n. m.) a z východní strany hřeben Rače. Na jeho svahu směrem k obci je zřícenina Pustého Zámku. První písemná zmínka o vsi pochází z počátku 17. století. Po většinu své známé existence byla rozdělena administrativně na dvě části, rozdělené původní silnicí údolím Čertovky k Bylochovu. Obě části dnes pod jménem Bukovec patří k Dubé.
Jihozápadní část patřila zprvu k statku Radouň, pak k liběchovskému statku ležícím na jihu a k Bylochovu. Bylochov patříval do již neexistujícího okresu Štětí, pak Dubá a Roudnice. Tato část se nazývala Bukolitz, pak Pokolitz, česky Pokolice. U Pokolice je Šnekův důl, v němž bylo stavení koupené roku 1765 Františkem Schneckem. Při hlavní silnici na Českou Lípu byl zděný hostinec čp. 15 z roku 1836, po roce 1953 byl zchátralý zbourán.
Část severovýchodní patřila k panství Bernštejn, Deštná, Doksy, katastrálně pod Zakšín, v letech 1949 až 1960 v okrese Doksy. Až poté do okresu Česká Lípa. I tato část prošla změnou názvu od Buchholz k Bukovci - německy Buckholz. Kvůli řadě zachovalých roubených stavení lidové architektury je zde vyhlášena vesnická památková zóna. Nejbližší chráněnou přírodní památkou jsou Osinalické bučiny necelé 2 km na JV.
Nahoru
BYLOCHOV
Bylochov (německy Wallach)www.snedovice.cz
Bylochov je osada na Litoměřicku v Ústeckém kraji asi 6 km od Dubé. Nachází se zde asi 30 stavení, převážně předválečného původu. Do 2. světové války bylo obyvatelstvo německé, od jejich poválečného odsunu české. Osadu spojuje s ostatním osídlením silnice spojující Bukovec a Strachaly.
Nahoru
DEŠTNÁ
Deštná (německy Töschen)www.mestoduba.cz
Obec Deštná je velmi stará zemědělská osada asi 2 km jihovýchodně od Dubé při hlavní silnici mezi Dubou a Mělníkem. Správně přísluší pod město Dubá. V Deštné se nachází jedna z nejstarších a nejcennějších stavebních památek na Českolipsku, kostel sv. Václava, který pochází již z doby před rokem 1230. Z románské stavby se po barokním rozšíření zachovala apsida a hranolová věž. Unikátní jsou i zdejší varhany, pocházející z roku 1720. Ačkoliv prošly několika renovacemi a přestavbami, zachovaly se v nich části z původního nástroje.
V katastru obce Deštná se nachází přírodní rezervace Mokřady Horní Liběchovky a přírodní památka Deštenské pastviny.
Nahoru
DOBŘEŇ
Dobřeň (německy Dobrzin)www.obecdobren.cz
Obec Dobřeň se nachází 7 km severozápadně od Mšena a 6 km severně od Kokořína. Dříve bývala nazývána též Dobřín. Vznikla snad ve 14. stol., když Berkové z Dubé osidlovali okolí hradu Houska. První písemná zpráva o obci pochází z roku 1402, tehdy, při dělení berkovského majetku, byla přičleněna ke hradu Čap, ale již v roce 1414 patřila opět ke hradu Houska, jeho osudy sdílela až do konce 16. stol. Po roce 1590 byla Dobřeň připojena k Hrzánovskému panství Kokořín a v roce 1610 opět vrácena do majetku Berků z Dubé. Po bitvě na Bílé hoře ji jako konfiskát získal Albrecht z Valdštejna, tehdy Dobřeň přešla do panství Vidim, kde zůstala až do konce feudalismu. Během třicetileté války původně převážně česká vesnice zčásti zpustla a později byla dosidlována německými osadníky. V 18. stol. bylo v regionu rozšířeno chmelařství a nastal tak rozvoj obce. V období první republiky zde převládalo německy mluvící obyvatelstvo (v r. 1930 bylo Čechů 15 a Němců 113), po druhé světové válce byla obec stižena odsunem obyvatelstva a následně částečnou demolicí objektů.
Převážně díky rekreačnímu využití se v obci dnes mohou vidět dobře zachované ukázky roubené architektury (např. sýpka, kolna a patrový roubený dům s pavlačí čp. 1, dále čp. 2, 3, 4, 8 a 29) a domy s klasicistními prvky (čp. 7, 24, 28, 32). Na návsi je asi 300 let stará lípa malolistá a v lese pod vrchem Žlučí uvidíme borovici lesní zvanou Augustýnka (výška 34 m), která je uchovávaná jako semenný strom. V roce 1995 byla Dobřeň prohlášena za vesnickou památkovou rezervaci. Při silnici směrem k Dolní Vidimi je ve skále vytesán reliéf Ukřižovaný z 2. pol. 17. stol.
Nahoru
DOLNÍ DUBOVÁ HORA
Dolní Dubová Hora (německy Unter Eichberg) www.obec-tuhan.cz
Osada Dolní Dubová Hora je částí obce Tuhaň v okrese Česká Lípa. Nachází se asi 2,5 km východně od Tuhaně. Je zde evidováno 5 adres a trvale zde žije 5 obyvatel.
Nahoru
DOLNÍ ZIMOŘ
Dolní Zimoř www.dolnizimor.cz
Obec Dolní Zimoř se nachází v okrese Mělník, kraj Středočeský. Rozkládá se asi deset kilometrů severně od Mělníka. Ke dni 3. 7. 2006 zde žilo 78 obyvatel. V obci se nacházejí osady Dolní Zimoř a Horní Zimoř, oficiálně však obec není rozdělena na místní části. Obecní úřad je v Dolní Zimoři. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1640. Po vyhlášení tolerančního patentu docházelo v oblasti k hromadnému přihlašování se k evangelické církvi, zejména v roce 1782. Na evangelickou modlitebnu ve Vysoké v roce 1787 přispěli zimořští více než 74 zlatými. Vysocká evangelická církev v roce 1839 čítala 268 rodin, z toho ze Zimoře 19. Roku 1786 za faráře Jiřího Nechyby byl zrušen katolický filiální kostel sv. Martina v Chodči, patřící zřejmě k vysocké farnosti (ta byla zřejmě už od švédských válek neobsazena a spravována z Liblic). Přitom byly z liblické farnosti k vysocké připojeny Dolní i Hoření Zimoř, Chodeč, Truskavna a Březinka a ve Vysoké bylo zřízeno kaplanství. V roce 1890 patřila Dolení i Hoření Zimoř do dodávacího obvodu poštovního úřadu ve Vysoké (dnes patří pod poštu Liběchov). Roku 1907 vystavěla Ústřední matice školská novou školní budovu pro zimořskou exposituru vysocké obecné školy. 1. ledna 1911 byla zimořská expositura proměněna v samostatnou školu.[1] V roce 1890 patřila Dolní i Horní Zimoř pod lékařský obvod Vysoká. Lékař M. Rada, který v oblasti působil kolem 30. let 20. století, uvádí Zimoř jako místo zvýšeného výskytu rodové tuberkulózy. Dolní a Horní Zimoř společně s Chodčí tvořily v roce 1880 katastrální obec Chodeč.[1][2] Čísla popisná 3, 13, 14, 16, 17 a 20 v Dolení Zimoři náležela ke Strážnici. Místní obce Chodeč byla rozdělena výnosem ministerstva vnitra ze dne 24. 11. 1919 čís. 55/O9 ai 1919 na dvě samostatné obce Chodeč a Dolní Zimoř. Po odstoupení Sudet německé říši zůstala Zimoř v Československou vedla hranice Německa zimořským údolím a pod Sitnou, Chodeč zůstala v Československu. Koncem roku 1939 byly vytvořeny pracovní tábory, které postavily silnici Chodeč–Zimoř. V Zimoři se nachází prameniště, které je zdrojem vody místního významu. Podle dávné pověsti strašíval v 15. století v Chodči zimořský panský pastýř ovcí Zachata a přítrž tomu chodečští učinili až uposlechnutím rad zimořského poustevníka Fríduše. Na přelomu 30. a 40. let 19. století bylo severní okolí Mělníka působištěm 24členné bandy lupičů, jejímž vůdcem byl Domin ze Zimoře, který se skrýval v lesích a roklích. Tato skupina měla rozsáhlou vyzvědačskou síť a dobré informace o majetkových poměrech obyvatelstva a využívala toho, že vrchnost nedostatečně chánila bezpečnost lidí a jejich majetku. Po přepadení mlýnu ve Vrbici u Litoměřic však bylo povoláno vojsko, které lupiče pochytalo. Vrchnostenský soud v Pšovce všechny odsoudil ke 20 letům těžkého žaláře, jen vůdce Domin měl o něco nižší trest za to, že zabránil useknutí prstu mlynářky, které nešel svléci zlatý prsten. V Chodči se po něm jmenují Dominův sklep a Dominova rokle.
Nahoru
DOMAŠICE
Domašice www.obectuhan.cz
Obec Domašice je malá vesnice, část obce Tuhaň v okrese Česká Lípa, která se nachází asi 3 km severozápadně od Tuhaně. Domašice je také název katastrálního území o rozloze 9,15 km2. V katastrálním území Domašice leží i osada Obrok a přírodní skalnatá památka Husa. Je zde evidováno 36 adres a trvale zde žije 45 obyvatel. Obec Domašice po dlouhou dobu patřila pod církevní správu. Již první dochovaná zmínka o vsi z roku 1377 mluví o tom, že hrabě Jan z Wartebergu ves spolu s Obrokem prodal roudnickému Mariánskému klášteru. Obyvatelstvo se zde, stejně jako v celém regionu, živilo především zemědělstvím a chovem dobytka, byli tu však také řemeslníci. Významné bylo i lesní hospodářství. Z hospodářských plodin se tu pěstoval mimo jiné také chmel a částečně ovoce.
Nahoru
DRAŽEJOV
Dražejov (německy Draschen) www.mestoduba.cz
Obec Dražejov leží 3,5 km jižně od Dubé a je pod její správou. Jde o ves vystavěnou na příkře do výše se tyčící, velmi rozeklané a trhlinami rozervané, zaokrouhlené pískovcové plošině 339 m n. m. Ves, která je ze tří stran podobná starodávné horské tvrzi, je seskupena na okraji plošiny, aby co nejvíce půdy zůstalo k obdělání. Na návsi jsou roubená stavení z 19. století, která byla postavena po katastrofálním požáru vsi v roce 1832. Dražejov, připomínaný již v roce 1402, proslul pěstováním jemných odrůd chmele a ovocnářstvím. Chov dobytka byl omezen nedostatkem vody, o čemž se přesvědčilo i JZD Dražejov, když se mu nezdařila plánovaná živočišná výroba. Problémy s vodou byly kdysi řešeny složitým vodovodním systémem, který pomocí trkače vedl vodu z Pramenného dolu do nádrže vodárny, přepad z vodárny napájel rybník vedle kaple. Dnes je dodávka vody zajištěna z vrtu. Nejcennější stavbou v obci je kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1767, přestavěná v roce 1835 po požáru, který o tři roky dříve zničil většinu původních domů. Roku 1402 patřila Jindřichu Hlaváči z Dubé a od roku 1545 smiřickým na Housce. Roku 1551 byl v dokumentech zaznamenán Havel Kambera z Dražejova. Z okrajových stavení vedou mezi skalami nouzové cesty do dolu, přičemž si lze všimnout častých komor a sklepů vytesaných ve skalách. Ze vsi je pěkný rozhled na Dubsko, Středohoří, Českolipsko i Lužické hory. Název obce se odvíjí od křestního jména Dražej (Dražejův dvůr - Dražejov). Když se krajina v 17. století poněmčovala, místní jméno dostalo koncovku –en (Draschen), analogicky jako sousední Blatce - Blatzen, Beschkaben aj.
Nahoru
DŘEVČICE
Dřevčice (německy Sebitsch) www.mestoduba.cz
Dřevčice leží při silnici mezi Dubou a Holany, na plošině pod svahem lesního masivu, rozkládajícího se na západ od vsi. Roku 1363 je uváděn Soběhrad z Dřevčic, který dosazoval do Drchlavy kněze v letech 1363 až 1373, připomíná se ještě roku 1384. Můžeme tedy předpokládat, že zde bylo jakési zemanské sídlo, ale polohu neznáme. Protože Dřevčice byly původně spojeny s daleko starší Drchlavou, dá se usuzovat, že Dřevčice založili drchlavští páni někdy v 1. polovině 14. století. Později byla ves v majetku pražského arcibiskupství a byla připojena k panství Helfenburk, u kterého se připomíná roku 1390, ale roku 1402 již patří k Chudému hrádku a pánům z Dubé. Později ves patřila k panství Rybnov a pak k Novému Zámku. Roku 1848 vypukl v obci velký požár, kdy shořelo 24 domů. Po požáru byla ve vsi postavena dřevčická škola, jednotřídka, kam spolu s dětmi z Heřmánek chodilo 75 žáků. Ve školním roce 1977 – 78 byla dřevčická škola zrušena a žáci začali dojíždět do Dubé. Památkově chráněný objekt bývalé školy prošel velmi necitlivou opravou, při níž byla zničena fasáda, a byl změněn na hostinec. V 2. polovině 19. století byla vybudována okresní silnice Dubá-Dřevčice, v letech 1909–1920 pak byla prodloužena do Loubí a v letech 1946–1979 probíhala výstavba místní komunikace do Sušice. V 60. letech 20. století byly postaveny bytovky. Pro okolí Dřevčic je charakteristická suchá písčitá půda, proto se málo výnosné zemědělství zaměřilo především na chov dobytka, což trvá do současnosti. Ačkoliv hlubokým údolím pod Poustkou protéká Dolský potok, osídlená náhorní plošina odedávna trpěla nedostatkem vody. Hloubka obecní studny, nacházející se blízko památného stromu – platanu javorolistého- za hospodou je ve starších pramenech udávána 85 m, podle měření z roku 1996 je to 66 m. Požární nádrž prodělala v roce 1995 generální opravu, ale nepodařilo se ji naplnit. Přepad z výše položené vodárny, která od počátku 20. století zásobuje Dřevčice pitnou vodou, byl v té době již uzavřen a čerpadlo, umístěné v obecní studni, nedokáže zajistit ani postupné naplnění nádrže, která je dnes již bohužel opět poškozená. Původní samostatné osady Poustka (Pauska) a Máselník (Butterberg) tvoří nyní s Dřevčicemi jeden celek. Jejich jména se zachovala jen jako místní názvy. Poustka je pozůstatkem zaniklé vsi Pačkova, dům čp. 54 na Poustce pochází z roku 1795.
Nahoru
DUBÁ
Dubá (německy Dauba) www.mestoduba.cz
Obec Dubá leží jižně od České Lípy, nedaleko Máchova jezera.
Poprvé byla písemně zmíněna v roce 1253 v listině krále Václava I. V minulém století však bylo objeveno slovanské pohřebiště, které dokazuje osídlení Dubé již v 11. století. V 16. století se Dubá stala věnným městem manželek dubských pánů. Později celé severovýchodní Čechy skoupil vévoda Albrecht z Valdštejna.
Po Valdštejnově vraždě získal Dubou jeden z Valdštejnových vrahů - Walter Buttler. Buttlerové vedli s měšťany vleklý spor o městská práva a městské pozemky. Tento spor trval až do počátku 18. století, kdy se další buttlerovský dědic Theobald Václav snažil zbavit nepohodlných poddaných. Roku 1723 prodal Berštejnské panství hraběti Karlu Rudolfu Sweerts-Šporkovi.
Ve městě byly původně dva kostely, které však beze stopy zanikly. Zachoval se jen třetí - kostel Povýšení sv. Kříže. Z městské zástavby vyniká empírová radnice z roku 1851 a barokní fara z roku 1737.
V okolních osadách se dochovala řada malebných roubených chalup. Nad severním okrajem města stojí v rozsáhlém parku barokní zámek Nový Berštejn, který je dnes využíván jako ubytovací zařízení.
Okolí Dubé nabízí široké možnosti vodních sportů - nedaleké Máchovo jezero a Holanské rybníky.
Nahoru
HARASOV
Harasov www.obecvysoka.cz
Osada Harasov se nachází v Kokořínském dole při říčce Pšovce, u Harasovské, původně Novomlýnské tůně (rybník o rozloze 7 ha). Od konce 19. stol. to bylo vyhledávané rekreační místo, snad proto se tehdejší majitel panství kníže Bedřich Lobkowicz rozhodl vystavět na břehu rybníka hotel.
Stavbu provedla firma pana K. Nováka z Mělníka. Název dostal hotel po nedalekém zaniklém hrádku Harasov, později se tímto názvem začalo označovat i blízké okolí hotelu. Hotel, na tehdejší dobu velmi komfortní, tvoří hlavní trakt, ke kterému přiléhají dvě boční křídla v tupém úhlu. Budova tak věrně kopíruje tvar údolí, které v tomto místě prudce zatáčí. Pro hosty bylo připraveno dvanáct pokojů, restaurační místnosti, čítárna a velký Máchův sál. Nechyběly zde také stáje pro koně a několik autogaráží. Hotel, někdy zmiňovaný jako lovecký zámeček, se stal vyhledávaným hlavně pražskými návštěvníky. Od 60. let 20. stol. sloužil jako podnikové rekreační středisko a pro širokou veřejnost se tak stal nepřístupný. Dnes je hotel mimo provoz, v dezolátním stavu.
Nahoru
HEŘMÁNKY
Heřmánky (německy Hirschamntel) www.mestoduba.cz
Heřmánky v bývalém dubském okresu existovaly dvoje. Jedny ležely mezi Dubou a Dražejovem a tvořilo je jen šest roztroušených domů, a to jeden na Radlbergu, dva na Bártově vrchu a tři na samotě Meise v ústí Pramenného (dříve Studničního) dolu. Jsou již zaniklé, v 60. letech 20. století byly zbořeny až na jeden objekt, a to empírový bývalý hostinec, který je dnes již součástí Rozprechtic. Druhé Heřmánky leží mezi Dřevčicemi a Holany a dělí se na Dolní a Horní. Dolní Heřmánky jsou rozloženy podél silnice a na začátku Dlouhého dolu nad pramenem Jeleního (dnes Heřmáneckého) potoka, levého přítoku Dolského potoka. Horní Heřmánky leží necelý 1 km severněji na náhorní plošině, svažující se směrem k Loubí. I když menší, jsou patrně starší a právě k nim se vztahuje první písemná zmínka z roku 1542, kdy náležely k Chudému hrádku, který byl v té době ve vlastnictví rodu Vartenberků. Po Valdštejnově smrti Heřmánky získala Isabela Kateřina rozená Harrachová a přidala je k panství Nový Zámek. Po ní je získali Kounicové. Ačkoliv je v Heřmánkách možné vidět několik velmi cenných staveb, památkově chráněný je jen roubený dům čp. 48. Za domy v Dlouhém dole jsou zachované zbytky hráze rybníka, náležejícího Pozemkovému fondu. Vlevo u silnice z Dubé do Holan stojí roubený rekreační objekt ve vlastnictví pražského Alpin klubu. V 60. letech 20. století byla směrem k obci Blíževedly objevena uranová ruda, tak zvané „Ložisko Heřmánky“, které není natolik vydatné, aby byla zahájena těžba.
Nahoru
HOLANY
Holany (německy Hohlen) www.holany.cz
Holany leží na břehu Holanského rybníka, který je součástí komplexu Holanských rybníků. Bylo jich původně 23. U jednoho z nich, Milčanského bylo veřejné tábořiště Holany.[4] Dnes je na březích Milčanského rybníka a v okolí mnoho privatizovaných kempů a rekreačních zařízení s možností koupání. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352 na seznamu farních obcí pod děkanátem v České Lípě a řadí se tak k nejstarším slovanským sídlům kraje. V roce 1405 byly Holany městečkem s hrdelním právem a městským znakem, na němž byla stříbrná zeď s cimbuřím a dvěma věžemi, mezi nimiž je bříza. Během 15. století se obec dostala, tehdy jako součást rybnovského zboží (Rybnov je dnes část Holan) do držení Vartenberků, stejně jako rozsáhlá území kolem České Lípy. Zcelené statky byly v 16. století uváděny jako novozámecké zboží, jehož centrum bylo na nově vybudovaném (odtud název) zámku v Zahrádkách. V roce 1455 byl poblíž Milčanského rybníka postaven hrad, dnes zřícenina Vítkovec. Výhodná poloha z obce vytvořila středisko trhů. Tuto pozici však ztratila v 19. století po stavbě silnic v jiných částech krajiny. Městečko poničil dvakrát požár, roku 1545 a hlavně v roce 1863, kdy v něm shořelo 27 domů. V 14. století byl v obci postaven kostel, přestavěný v barokním slohu na kostel sv. Maří Magdaleny. V roce 1680 vedl zdejší rychtář, otec osmi dětí Michal Tietze selské povstání, za což byl roku 1680 popraven. Zdejší soustava rybníků vznikla postupně v 16. až 17. století. Dne 28. srpna 1938 zde byla antifašistická slavnost sbratření Čechů a Němců, kterou dodnes připomíná pomětní deska na shromaždišti. Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse. Z roku 1789 pochází současná stavba pozdně barokního kostela sv. Máří Magdalény. Je v něm nástropní freska od J. Kramolína, oltář pochází z pražského kostela servitů u sv. Michala, jsou zde i sochy od I. Platzera a J. Lauermanna, obraz od Karla Škréty. Poblíž Holan jsou pozůstatky tvrze Jiljov, hrádku Vítkovec a Milčany. Zámeček Vřísek nad obcí je však spolu s oborou Břísek oplocen a veřejnosti nepřístupný. Na jihu je Dolské údolí s Chudým hrádkem. Kravský rybník severovýchodně od Holan je chráněn v rámci přírodní rezervace Jílovka. V obci má mnohaletou tradici pořádání hudebního letního festivalu country, folku a bluegrassu pojmenovaný nyní Holanský pulec, dříve zvaný Holanský kapr.
Nahoru
HORNÍ DUBOVÁ
HORA
HORNÍ ZIMOŘ
HOUSKA
Na okraji vsi Horní Houska pod zalesněným Zámeckým vrchem je do skupiny pískovcových skal vestavěn zámek, původně gotický hrad Houska, vybudovaný za Přemysla Otakara II. ve 13. stol. cistercko-burgundskou hutí, později majetek pánů z Dubé, po nich Smiřických a Hrzánů z Karasova.
V r. 1590 byl přestavěn na renesanční zámek s obdélným vnitřním nádvořím, upravovaný v letech 1823 a restaurovaný r. 1928, po r. 1945 sloužící jako podnikové rekreační zařízení. Dochovala se gotická okna a kamenické články, v tzv. Zelené světnici nástěnné malby ze 16. stol., v hradní kapli prostupující výšku dvou pater unikátní malířská výzdoba z 1. poloviny 14. stol. a z konce 16. stol.
Dnes je Houska soukromým majetkem a je přístupná veřejnosti.
Ve vsi se dochovaly četné roubené a hrázděné domy, většinou sloužící k rekreaci.
HRADSKO
Malá ves (315 m) nad Kokořínským dolem.
Rozkládá se na plošině chráněné pískovcovými útesy, přístupné jen komunikací od severovýchodu a strmými stezkami. Původně pravěké i staroslovanské hradiště.
Četné archeologické nálezy (žárové hroby, popelnice, bronzové zbraně). Augustin Sedláček sem lokalizuje hradiště Canburg, které bylo dle franckých rukopisů na počátku 9. stol. marně obléháno. Archeology objeven dvorec velmože z 9. stol. a část hřbitova z 10.-12. stol. Kostelík sv. Jiří, původně románský, byl znovu vystavěn v r. 1874.
Hradsko je dějištěm románu Eduarda Štorcha Zastavený příval.
V blízkosti pěkné výhledy do Kokořínského dolu, na hrad Kokořín i na vzdálenější lokality.
HVĚZDA
Rekreační ves založena roku 1676 biskupem hrabětem ze Šternberka.
Zbytky hrádku, hrázděné domy, kaple, přírodní rezervace pod Hvězdou.
CHCEBUZ
Zdejší kostel sv. Petra a sv. Pavla patří ke dvaceti kostelům, které nechal postavit Boleslav II. Původní kostel v roce 1656 vyhořel, rekonstruován byl v roce 1684. Pozdější majitel panství Karel Pechta z Rájova vybudoval v letech 1781 - 1784 nový kostel v barokním stylu. Ve věži je zavěšen zvon z roku 1566, druhý větší pochází z roku 1610.
Na oválné návsi naproti kostelu je umístěno sousoší Panny Marie se sv. Václavem a sv. Vavřincem z roku 1788.
CHODEČ
CHUDOLAZY
Chudolazy byly dříve samostatnou vsí, dnes jsou částí obce Medonosy. Jsou situovány v údolí potoka Liběchovky.
První zmínky o nich se objevují v historických pramenech k roku 1357 (in Chudolaziech).
Ve svém díle o místních jménech v Čechách jazykovědec Antonín Profous uvádí, že toto místní jméno vzniklo z přídavného jména chudolazský od místního jména Chudé Lazy nebo z podstatného jména chudolaz s významem "nuzný člověk", takže znamenalo "ves chudolazů". Staročeské podstatné jméno 'láz, laz' označovalo pozemek, pole, louku, který byl získán vypálením lesa. Byly to pozemky mezi lesy nebo na jejich okrajích a zpravidla na rovinatém místě výše položeném.
Vesnice v údolích získávaly půdu tak, že lesní porosty musely ustoupit do vrchu tak daleko, pokud úhel svahu dovoloval obdělávání. Proto se místní jména na laz nevyskytují ve vysokých horách, ale v níže položených místech, vždy však v lesnatém údolí.
Pro obec je charakteristická lidová hrázděná a roubená architektura severočeského typu, která se zde zachovala ve velmi málo narušené podobě a husté koncentraci nejen v samotném údolí potoka Liběchovky, ale i po okolních stráních.
Zajímavé a podrobné údaje o zdejší architektuře se dozvíme z informační tabule přímo v Chudolazech:
Přízemí lidových staveb sloužilo hospodářským účelům - byly zde umístěny chlévy.
Hrázděný patrový dům vycházel z tradice gotického domu 14. století, s patrnými vlivy německé kolonizační architektury. Ve větším rozsahu se objevuje i v okolních obcích. Převážná většina staveb však byla později přestavěna. Rozdíl mezi roubenými a hrázděnými domy byl ve stavební konstrukci a snazší přizpůsobivosti baroknímu stavebnímu tvarosloví. Pro oba typy byla společná orientace domů čelem ke komunikaci nebo potoku a gotické členění interiéru do hloubky, což je dodnes patrné. V průčelí domu bývala světnice, ve středové části potom vstupní síň, průchodná za dům - do zahrady. Mívala v boku k hlavní světnici ohniště s pecí, odtud vytápěnou. Ze vstupní síně se rovněž vcházelo do stáje, která tvořila závěr domu. Ze síně vedlo často lomené dřevěné schodiště do horní síně, odtud do parádní světnice nad hlavní obytnou místností nebo do sušárny chmele. Později sem byly situovány komory (ložnice) pro děti a čeleď, velmi často přístupné z pavlače.
Téměř každé auto, které projíždí kolem sochy patrona pocestných svatého Kryštofa u obce Chudolazy na Mělnicku zatroubí nebo rozsvítí světla. Svatému Kryštofovi stojícímu u silnice nosí lidé jako poděkování, třeba za šťastně přežitou autohavárii, kytice a věnce. Přesto soše světce chybí ruce a barvy jeho pláště jsou značně vybledlé.
JANOVA VES
Janova Ves je částí obce Kokořína.
Ves byla založena v r.1798 Janem Pachtou z Rájova kolem samoty Zavadilky. Poblíž vesnice vyrůstá tři sta let stará státem chráněná lípa malolistá.
V blízkosti Janovi Vsi je též bývalý židovský hřbitov.
JESTŘEBICE
Obec 4 km severně od Kokořína, 4,5 km severozápadně od Mšena - nadmořská výška: 344 m.
Založena patrně Berky z Dubé koncem 14. stol. při osidlování odlehlé a členité krajiny Kokořínska. První písemná zpráva o obci z r. 1402, tehdy, při dělení berkovského majetku, připadla k majetku hradu Čap. Později opět připojena k majetku hradu Houska, kde zůstala až do 16. stol. V r. 1609 patřila Jestřebice k nedaleké Vidimi, její osudy sdílela až do konce feudalismu. Vidimské panství vlastnil od r. 1622 až do své smrti v r. 1634 Albrecht z Valdštejna. Během třicetileté války původně převážně česká obec částečně zpustošena, později dosidlována německými osadníky. Rozvoj obce přineslo (jako i jinde na Kokořínsku) dnes již zcela zaniklé chmelařství. V r. 1930 v obci 85 Čechů a 228 Němců, v r. 1945 obec stižena odsunem německého obyvatelstva.
Díky rekreačnímu využití v obci dnes dobře zachované ukázky lidové architektury, zejména roubené a částečně i klasicistní domy a chalupy a pozoruhodné skalní objekty ve svazích roklí (bývalý mlýn na samotě Hlučov). Ve východní části obce kruhová náves s kapličkou.
Severně od obce zalesněná vulkanická vyvýšenina Špičák (379 m) s obydlím zvaným Halali, dříve sídlo rodu Špačků, posledních soukromých majitelů hradu Kokořín.
V r. 1995 Jestřebice prohlášena vesnickou památkovou zónou.
K významným rodákům obce patří spisovatel Václav Bolemír Nebeský.
JEŠOVICE
Rekreační obec 4 km severozápadně od Liběchova - nadmořská výška: 200 m.
Písemně poprvé zmiňována v 15. stol.
V obci zachováno několik srubových domů s hrázděnými patry, dřevěnými štíty a pavlačemi.
V lesích severně od obce pověstmi opředená jeskyně Mordloch, severovýchodně skalní skulptury Had a Harfenice od liběchovského sochaře Václava Levého.
KANINA
Zemědělská i rekreační ves (340 m) na pláni otevřené k jihu a jihovýchodu, 5 km jihozápadně od Mšena.
Na ostatních stranách je obklopena roklemi a stržemi s lesy (Vrbodol, Kočičina, Kokořínský důl).
Při jižním okraji vsi archeologické neolitické naleziště.
KLUČNO
KLUK
KOKOŘÍN
Obec 14 km severovýchodně od Mělníka, na plošině nad Kokořínským dolem - nadmořská výška: 340 m.
Vznikla na místě bývalého dvora s tvrzí (dnešní jeskyně Staráky). První písemná zmínka o obci Kokořín z r. 1320, kdy ji tehdejší majitel Jindřich z Osměchova vyměnil s Hynkem Berkou z Dubé za obec Velešice. Berkové z Dubé vlastnili Kokořín přes sto let. Pravděpodobně v první polovině 14. stol. postavili na skalním ostrohu nad údolím Pšovky nový hrad Kokořín.
Hrad používali majitelé jako své sídlo a centrum panství asi do poloviny 16. stol. Po pánech z Dubé se ve vlastnictví Kokořína vystřídala řada majitelů, až Beřkovští ze Šebířova kolem r. 1530 postavili v obci tvrz (dnešní zámek, v současnosti využívaný jako hotel).
Na návsi barokní sousoší sv. Mikuláše Tolentinského.
Jedna z jeskyní Staráky snad místem části děje románu Cikáni od Karla Hynka Máchy, který na Kokořínsku často pobýval.
Od cesty na Kokořínek odbočuje vlevo stezka Ochozka, klesající do Kokořínského dolu.
KOKOŘÍNSKÝ
DŮL
Část obce Kokořín.
Jedno z nejkrásnějších českých údolí protékané potokem Pšovkou. Je dlouhé 14 km; začíná u křižovatky zvané Ráj a končí u žel. zast. Lhotka u Mělníka.
Jeho výzdobu tvoří pískovcové bloky a věže, které místy nabývají charakter skalního města, hluboké a temné boční rokle, skalní jeskyně a převisy, ale i romantické tůně s porosty leknínů, malebné roubené stavby aj.
Údolí je páteří přírodní rezervace Kokořínský důl (2 097 ha) i CHKO Kokořínsko.
KONRÁDOV
KORCE
LHOTKA
Samotná obec Lhotka je položena asi 8 km od Mělníka a je prakticky branou do Kokořínského údolí.
První písemná zmínka o Lhotce u Mělníka je z roku 1318, tedy na samém počátku 14. století, kdy ves Lhotku s lukami, lesy a veškerým příslušenstvím prodal pan Pavel z Byšic řádu německých rytířů.
Ves byla koupena Komturem Ješkem a připojena k Řepínskému statku. Pečeť tohoto kontura byla uchována v e.k. universitní bibliotéce v Praze. Z tohoto záznamu je zřejmé, že ves Lhotka existovala již dříve. V době zpracování Tereziánského katastru obcí z roku 1757 patří Lhotka k panství Mělník.
Pískovcové skály umožňovaly vybudování nouzových obydlí ve vytesaných prostorách. Ještě ve druhé polovině 20. století bydlela ve skalním bytě (který se zachoval dodnes), paní Holubová.
K obci Lhotka, patří také osada Hleďsebe, jejíž původní název byl Hrdlořezy. V nedaleké minulosti tato obec byla rozdělena správně tak, že část patřila k nedaleké obci Jenichov a druhá část patřila ke Lhotce. Teprve opětovným založením obecního úřadu se obě tyto části připojili k obci Lhotka.
Protéká tudy říčka Pšovka, na které v Hleďsebi stojí vodní mlýn, který byl v provozu až do 50 let 20. století . (Poválečných let). Celková rozloha Lhoteckého a Hleď sebského katastru je dohromady 532 ha. To je při 214ti stále bydlících lidech 2,48 ha na 1 obyvatele.
Dne 21. 6. 1897 byl zahájen provoz železnice Mělník - Mšeno v délce 23,6 km vedoucí přes Lhotku. Tato železniční trať byla vybudována za 16 měsíců. V roce 1906 byla zprovozněna na celé trase Mělník- Mšeno - Mladá Boleslav - Stará Paka. Zastávka ve obci Lhotka byla povolena až v r. 1913. Do té doby byla stanice ve Lhotce - Dole. V Hleďsebi byla povolena a vybudována zastávka až v roce 1959.
Obecná škola ve Lhotce byla uvedena do provozu v roce 1884. Do té doby chodily děti do školy do Nebužel. Stavba školy stála 6000 zlatých. Do roku 1950 byla střídavě jedno a dvoutřídní. V roce 1976 došlo k jejímu uzavření pro nedostatek žáků. Nyní je v této budově umístěn Obecní úřad, Knihovna a lékařská ordinace. V roce 1923 byl v obci založen Sbor dobrovolných hasičů, který brzy oslaví 80 let své existence. Tento sbor měl dlouholetou tradici, nejen na úseku hasičském, ale také v činnosti ochotnického divadla. V roce 1956 byla založena činnost Červeného kříže. V současné době má 20 členů a jeho činnost je zaměřena na pomoct starým spoluobčanům. Obce byly původně zemědělské. V poválečných letech se postupně vylidňovaly, až z původních 450ti obyvatel je nyní pouze 214. Není tu žádná pracovní příležitost, a tak občané za prací dojíždí ponejvíce do Mělníka. Z bývalého kravína je současné době pěstírna žampionů. V obci je obchod s pohostinstvím a několik menších podnikatelů.
LIBĚCHOV
Malebné městečko Liběchov určitě nepřehlédneme: již z dálky nás vítá výraznými siluetami svých kostelů.
První z nich, zasvěcený sv. Havlu, je vrcholně barokní stavba s působivým průčelím a vnějším schodištěm.
Druhý - sv. Ducha - stojí na kopci nad obcí, s níž jej spojuje křížová cesta. Je rovněž barokní (z roku 1654), později upravovaný; nová věž nahradila původní, zničenou r. 1971 bleskem. Od kostela je daleký výhled do kraje.
Nejvýznamnější památkou Liběchova je však barokní zámek z 1. poloviny 18. stol., vystavěný na místě starší tvrze F. M. Kaňkou. Hostí pozoruhodné sbírky asijských kultur Náprstkova muzea v Praze. V hodnotných interiérech zaujmou zejména nástěnné malby J. Navrátila z let 1838 - 43. Tento malíř byl jedním z mnoha umělců, kteří na zámku ve 30. a 40. letech 19. stol. pobývali na pozvání tehdejšího majitele, milovníka umění a mecenáše Antonína Veitha. Patřili k nim také Q. Mánes, B. Bolzáno, J. K. Tyl, F. Palacký, F. M. Klácel a další.
Na zámek navazuje přírodně krajinářský park s barokními plastikami a sochou Kristových zázraků od J. Maxe z r. 1845, při vstupním prostoru do objektu je socha Persea od M. B. Brauna z doby kolem r. 1725.
LIBOVICE
Kromě množství památkově chráněných objektů a sídelních celků je celá oblast bohatá na přírodní krásy a zajímavosti, které poskytují rovněž další možnosti aktivního odpočinku včetně horolezectví či houbaření.
Z oblasti pod Vrátenskou horou lze podnikat četné výlety do bližšího i vzdálenějšího okolí.
Na Vrátenské hoře nad obcí Libovice je otevřena rozhledna, která za dobrého počasí poskytuje výhled na téměř čtvrtinu Čech.
V údolí pod Olešnem na farmě Laka nebo v Osinalicích je možno odpočinek rozšířit o projížďky na koních. Možnosti koupání nabízí půvabné koupaliště ve Mšeně, přírodní koupaliště v Nedamově u Dubé a známé Máchovo jezero.
LITICE
LOBEČ
Lobeč se nachází na rozhraní dvou geomorfologických okrsků; Skalské tabule (východ a jihovýchod) a Polomených hor (západ; severozápad).
Archeologické výzkumy prokázaly, že místo bylo osídleno od východu na západ, a to již v mladší době kamenné (neolit) 4000 - 2000 let př. n.l. V mladší době hradištní, tzn. v období od 7. do 10. století, se v lobečské kotlině rozkládalo slovanské hradiště. Na návrší mezi dnešním kostelem, sokolovnou a zámkem sídlila strážní hlídka, jež střežila zemskou stezku při tzv. Vrátenské bráně, vedoucí pralesem pod hradem Kamencem (vlevo pod dnešní Libovicí) do obydlené zemědělské krajiny ve středních Čechách. Byla to jedna ze dvou cest vedoucích z Lužickosrbska do Čech. Tato začínala v Žitavě a vedla přes dnešní Jablonné v Podještědí, Stráž pod Ralskem, Kuřívody, bělskou krajinu, Březovice, Lobeč do Mšena a Mělníka. (Druhá stezka začínala v Budyšíně a pokračovala přes Českou Lípu do Litoměřic.) Hradištní tvrz se rozkládala západně od dnešního zámku. Z toho všeho je patrné, že Lobeč měla už v 10. století strategický význam.
V této krajině severně ohraničené Mšenem, Vrátnem a Katusicemi sídlily od 10. století kmeny Pšovanů a Lemuzů. (Na nedalekém Bezdězu již stála strážnice, která chránila zmiňovanou obchodní stezku ze Žitavska do středních Čech.) Na dně kotliny, kde se rozkládá Lobeč, ležely původně tři rybníky. O každý z nich se staral jeden ze tří rybářů: Tchan, Domagost a Vavrata. Celý majetek však patřil Vyšehradské kapitule. Tyto události jsou zasazeny do druhé poloviny 13. století, které připomíná roku 1260 Gothard z Lobci. Roku 1294 si vyměnila Vyšehradská kapitula Lobeč za tři jiné vesnice s králem Václavem II. V té době bylo synovi Přemysla Otakara II. a Kunhuty a dědečkovi Karla IV 24 let. O události se již věrohodně dovídáme z Českých zemských desek. Václav II. ovšem téhož roku, kdy Lobeč získal, ji daroval Pražskému biskupství.
V Lobči stával starodávný zemanský statek který byl pozdněji zavázán manstvím českým králem a spadal pod hrad Bezděz. Manové byli povinni sloužit na hradech a chránit je před vetřelci.
Název Lobeč vznikl podle lidové domněnky, že se zde chodilo na lov a z toho vzešla jména Lobzy a Lobes, pozdněji dnešní Lobeč.
LOUBÍ
LUKA
Obec Luka leží asi 6 km jižně od Doks. Do katastrálního území obce patří části Luka a Týn.
Obec Luka se nachází v turisticky velmi atraktivní krajině poblíž Máchova jezera, které je známým rekreačním letoviskem. V okolí obce se však nachází i řada dalších turisticky zajímavých míst. Například asi 4 km severovýchodně se nalézá hrad Bezděz, který dominuje širokému okolí.
Oblast je vhodná nejen pro pěší výlety, krajinu protíná také řada cyklistických stezek.