INFO
areál hradu je volně
přístupný
věľ celoročně:
sobota 10.00 - 20.00
neděle 8.00 - 16.00
Prohlídka: - samostatně
nebo s průvodcem po
dohodě (hromadné
skupiny) - nejvíce 30
osob
dobrovolné
Helfenburk
Hrádek u Úątěku - to je české označení stavby, ze které se dochovaly pouze zbytky nedovolující ani přesně určit původní podobu hradu. Přesto je toto místo pro svůj tajemný ráz a romantické kouzlo oblíbeným turistickým cílem. Přitaľlivosti dodává také bohatá historie, která je zvláątě v počátcích hradu opředena rouąkou tajemství. Návątěvníky láká rovněľ poloha hradu, který se nachází v malebném údolí obklopeném lesy.
Helfenburk, zvaný téľ Hrádek, inspiroval také mnoho výtvarníků a spisovatelů, objevuje se například v Máchových zápiscích a skicách Hradů spatřených.
V bývalé hradní kapli má být pochován praľský arcibiskup Konrád z Vechty, který zde zemřel v roce 1431. Konrád byl oblíbencem krále Václava IV. a zajímal se o alchymii, věątectví a magii.
Traduje se, ľe zde zanechal klenoty ze Svatovítského chrámu, převezené na toto bezpečné místo v době válek. Poklad prý hlídá černý havran nebo sám ďábel. Lze jej najít podle modravé záře, která se vąak ukazuje jen jednou do roka, vľdy na Květnou neděli.
Jméno hradu se ve své historii dočkalo vtipného zkomolení. Lidová etymologie jej časem přeměnila na Affenburk, tedy opičí hrad. Zmiňuje se o tom ve svém rozsáhlém dějepiseckém díle Rozmanitosti z historie Království českého i jezuitský spisovatel 17. století Bohuslav Balbín. "Hrad pustý zápasí nyní s časem a stářím téľ sebe sama znenáhla sutinami svými pohřbívá, Hradec neb Hrádek jindy nazván byl, nyní se ale novým jménem - poněvadľ mínili někteří, ľe tu opice pelechy své měly a lidé na ně ozbrojeni vyąli - Affenburg nazývá u nynějąích," líčí Balbín stav hradu v roce 1679. Pár opic se zde měl usadit na počátku 17. století a velmi ąkodil ąirokému okolí. Utekly jednomu ąlechtici, který si je přivezl z dalekých zemí. Začaly se rychle rozmnoľovat a brzy jich prý byly stovky. Časem jejich drzost tak stoupla, ľe se při svých nočních loupeľivých cestách odváľily aľ do Ostrého. Místní obyvatelé, kteří opice neznali, si vyprávěli o bloudících čertech a svá stavení ze strachu před pekelnými silami kropili svěcenou vodou. Ta vąak samozřejmě nepomohla a drzé zvířecí obyvatele Hrádku pobili aľ vojáci...
Historie hradu byla jiľ od počátků spojena s praľským arcibiskupstvím. Známý arcibiskup Jan Očko z Vlaąimi vąak nebyl s podobou hradu z konce 14. století spokojen a úpravy po roce 1375 změnily charakter hradu od základů. Opevnění bylo dokonalé, přístup na hrad byl velmi komplikovaný. V daląí přestavbě pokračoval i Očkův nástupce Jan z Jenątejna, který na hradě pobýval hlavně v době své těľké nemoci. Před nemocí společensky zaloľený muľ zde od základů změnil ľivot. Asketicky se oddával náboľenskému přemítání a půstům, psal náboľenské traktáty o svém útěku před světem. Nemoc se i nadále projevovala častými záchvaty, během kterých upadal do bezvědomí. Také trpěl halucinacemi a po sebetrýznění prý pronáąel prorocké vize. Mrskání biče lze prý i dnes v helfenburské zřícenině občas zaslechnout.
